Nervozita a nadšení

27. dubna 2015 v 18:47 | Maggie |  Nedopsané stránky

Nervozita a nadšení

Tak a je to tady. Ten čas, na který jsem tak srašně dlouho čekala a těšila se. Teď je to, ale spíš něco, co bych co nejvíce oddálila. Nebo ne? Už ani ve svých vlastních myšlenkách se nevyznám.

Zítra. Můj velký den. Zatím druhý nejdůležitější, nebo spíš, ten na kterém mi tolik záleželo. Závěrečné zkoušky v autoškole!




"Tak pojď, jedem!" "Vážně? Jako opravdu můžu?"
V tu chvíli se můj obličej rozzářil nadšením. Poprvé usednu za volant a zjistím jaký ten pocit je. Jaké to je řídit auto. Ten pocit mi už byl trochu známý, protože mývám opravdu živé sny a v některých se objevila i moje role jako řidiče. Ale žasla jsem nad tím, že kamarád, který si svůj zelený poklad tak pečlivě střeží mi ho opravdu svěří do svých rukou.

"Dobře. Pohodlně se usaď, srovnej si sedačku, připoutej se.." s náznakem nervozity mi přikazoval kamarád sedící jako spolujezdec. Bylo celkem šero, ale pro jistotu jsme byli na nově udělané asfaltce za vesnicí, kam moc lidí nejezdí.

"Sešlápni spojku, nastartuj, zařad jedničku....k sobě a nahoru. Jo přesně tak. A pomalu sundej nohu ze spojky.." naznačoval rukou jak moc pomalu. Dobře, takže nohu nahoru, pomalu a jemně. Zvedám a najednou CUK! a nic.. Skvělý, chcíplo mi to.
"Nic se neděje, znovu.."

Na podruhé.. noha na spojku, otočit klíčem, jednička užtam je.. tak Meggie, teď něžně a pomaloučku... Jede to, ano já jedu a řídím auto.. Skvělý pocit. Kamarád mě pochválil, že na to, že je to poprvé moje startování na podruhé není vůbec špatné. Držím si padesátku, jedu poprvé, nehodlám se zabít. "Přidej!" Ozvalo se od spolujezdce a přitlačil mi pravou nohu na pedál. Skvělý, i takhle to jde. Strach byl ten tam a já řídila auto, Jedna zatáčka druhá, podražit si.. a už jsme u konce. Spojka a brza.. stojíme.

Uplněnadšená jsem vylezla z auta. Byl to skvělej pocit a v tu chvíli jsem věděla, že se strašně těším až budu mít řidičák a jezdit autem, i když třeba jen do školy, nebo jen o víkendu s mamkou nanákup.

Tak takhle vypadala moje první zkušenost s autem a řízením. A teď se bojím. Zítra mám závěrečné zkoušky v autoškole, po dvou měsících mám předvést co umím. Já vím, že řídit umím.Už instruktorka asi při třetích jízdách mi řekla, že už můžu klidně k závěrečkám, ale ten strach a pocit toho, že to neudělám. Ještě k tomu, když pan inšpektooor je prý velký puntičkář a chytá se každý sebemenší chybičky.

Ale vím, moje okolí mi věří, a proto to zvládnu. Tak mi držte na zítra palečky! :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama