Ponořená do svého nejčernějšího nitra..

27. dubna 2015 v 21:44 | Maggie |  Výplody fantazie
Pocit. Divný pocit, ani nevím co vlastně chci a co se děje. Chci přítele, ale chovám se jako .. Sami víte nejlépe! Chci vztah, ale když mě někdo chce, řeknu né promiň, ale já teď na vztah nemám. Jsem trošku ztracená sama v sobě.
Spím s klukama a bavím se tím, je to pro mě zpestření života, ale jak je to v té písničce, "vidí ji jak BITCH bez debat, neví co bude teď dělat".
Zlatej Ektor, jeho písničky mají nějakou duši, nějakou pointu, něco co je TRUE story. A za to prostě kámo Sorry!

Občas mě ty rýmy baví, ale radši bych zase pokračovala v tom psaní děsivých povídek z mého nejčernějšího nitra. Povídky o smrti, nenávisti, panice, trestu, vinně, touze, snaze přežít a té nevinnosti v kontrastu s tím nejhorším a nejčernějším temným zlem, které je v každém z nás. Někdo to dokáže potlačit, a někdo to nechá prostě vystoupit na povrch.




Zkusme to! Začnu svým oblíbeným prostředím.. Les.

,,Každý to známe. Ten pocit. Když člověk potřebuje vypnout, utéct od reality někam kde bude sám a nikdo ho nevidí, nikdo neodsuzuje, nikdo neproklíná. A tak to bylo i u ní. U té smutné dívky, která potřebovala jen oddech. Jen chvíli klidu a strpení, chvíle času se nadechnout a pak jít dál svou cestou.
Jako místo svého odpočinku jí do oka padl nedaleký les svého bydliště, který však dosud nikdy nenavštívila. Možná ze strachu, možná pro to, že nebyl čas? Moc dobře, ale věděla, že jednou se tam podívá. Její svědomí ji našeptávalo ať jde za tím co chce, ať jde právě tam do na první pohled klidem překypujícího místa na kopci. Do toho místa, kde nic jiného než mírumilovné ticho a zvuky zvířat a přírody ona nemůže slyšet.
Jeden den, jedno odpoledne.. Den jako každý jiný, ale něco bylo cítit ve vzduchu, něco jiného. Něco bylo jinak a ona to neodkázala identifikovat, ale ta touha jít tam byla dnes mnohem silnější a už se nedala přehlížet. Svědomí rozhodlo, že dnes je ten den, kdy půjde, že dnes je ten den, kdy konečně navštíví, místo, po kterém celou dobu tak touží, že dnes je ten den, kdy to pro ní všechno skončí. Svědomí ji ale zatajilo, že dnes svůj odraz v zrcadle vidí naposled"

S částí jako s pilotním článkem mého horor story jsem spokojená, zase to ve mně probouzí ty věci, které mi dávno chyběly. To, vypsat ze sebe tu černotu a pocit osamění, i když mám kolem sebe mnoho lidí. Tohle je součást mého života, součást mě. Tyhle černé myšlenky, povídky a věci, které mě osvobozují..

Myslete si, že jsem blázen, neboněco jiného, ale tohle je taky část mé osobnosti a je topro mě skoro jak moje svatyně. Prostě vypnu a vypíšu se z toho právě tímto způsobem. Mohli jste si všimnout, že nepojmenovávám nikdy osobnost, protože v té osobě se skrývá to, co já potřebuju v sobě zabít, právě tu svoji depresi. Komu se to nelíbí, nemusí to číst. V podstatě je to jen pro moje potřeby :) A upozorňuji, že málo kdy mám tak skvělou náladu, že nějakej příběh skončí útěkem a přežitím ;)
Většinou to končí právě smrtí :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama