Našla jsem toho pravého

10. května 2015 v 5:17 | Maggie |  Nedopsané stránky

Našla jsem toho pravého

Tenhle článek, nebude dlohhý,bude strohý,
Zrovna v tu chvíli kdy jsem přišla ze zábavy,kterou jsem si tolik užívala, vím, že musím něco napsat, něco co mi leží v hlavě. Něco co mám stále tak nějak na srdci na jazyku. Je to ten pocit pravé lásky. Říká se, že opilí lidé mluví pravdu, a proto já právě teď, v těchto brzkých hodinách, podnapilá a unavená, sedím u počítače a chci se vypsat z toho co jsem prožila, zažila a z toho co chci a vím, že potřebuji..




Už je t oskoro rok co jsem poznala svojí prvoulásku, na kterou nikdy nezapomenu. Přísahám, že vážně nikdy. Snažila jsem se zapomenout a na chvíli se mi to fakt povedlo, ale nic není věčné. Zase sevrátil, zase se ukázal a zase mě obejmul...

Dneska, vlastně včera jsem byla na diskotéce. Zkrásceně, před týdnem jsem ho po 4 měsích viděla a uvědomila si, že on je moje druhá polovička. Slíbil že v sobotu zavolá a že seuvidíme, že budeme spolu jako dřív. Nezavolal.. A právě včera, se to stalo..

Byla jsem se bavit, skoro jako každou sobotu jsem zavítala s mojí nejlepší kamarádkou do klubu Callypso. Bavily jsme se. Náramně moc! Když jsem uviděla kluka,kterého jsem znala od vidění. Říkám jen ,,Hele, to je Sally. A tam kde je Sally, musí býti Fanny!" a vážně.. za chvíli jsem se pohledem střetla s ním. Žádný úsměv, nic, jen jsem na sebe koukali. Věděl, že je to špatně.

A taky bylo, protože se objevila ona. Slečna, kterou nenávidím, slečna, která nosila pod srdcem jeho syna, který teď pobíháunich v obýváku,´slečna, která denně usíná po jeho boku, ta slečna, která mi ho ukradla.

Až když jsem ho viděla, jsem si vážně uvědomila, že on je ten, kterého budu milovat vždycky víc,než nokoli jiného, víc než sebe a že on bude vždycky ten, kterého budu chtít posvém boku mít. Miluju ho a je to to nejhorší co může být. Protože vím, že on nikdy nebude můj a jáho nikdy nepřestanu milovat. Tak slepá a zlá dokáže být láska, kterou pociťujete k člověku, který to cítí stejně, ale jisté důvody mu nedovolí jít za vámi, pevně Vás obejmout a říct ,,Miluju tě anikdy tě neopustím!".

S tímhle pocitem budu žít vždycky, vím, že se ho nikdy nezbavím,a vím, že vždycky když ho uvidím se mi podlomí kolena a já řeknu jen ,,Fanny,miluji tě!" .

Poznali jste už svou pravou lásku? Víte, že někdo takový je, nebo na pravou lásku prostě jen nevěříte? Jak to vlastně je? Můžeme toužit po někom o kom víme, že stejně nikdy nepříjde? Váš názor?

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama