Ze dna na vrchol - Předmluva

17. září 2015 v 22:54 | Maggie |  Výplody fantazie

Ze dna na vrchol - Předmluva

Vezměme to pěkně od začátku a hlavně popořádku. Ze dna na vrchol je příběh, který se skutečně stal. Není to však můj příběh, ale je to příběh člověka, který se v mém životě nachomítl jako neočekávaná bouře v horkých letních dnech. Je to někdo, kdo mi vstoupil do života a od začátku ho změnil. Někdo, za koho jsem hrozně ráda, že s ním můžu sdílet svůj život. Někdo, komu jsem ochotna dát všechno co mám jen pro to, abych ho udělala šťastným. Někdo, koho ze srdce víc než sebe miluji..

K úvodu bych ještě dodala, jak jsem se vlastně dostala k tomu, že budu publikovat něčí příběh, který se ostatním může zdát nepochopitelný ba i nepodstatný a nesmyslný, ale pro mě to má určitou hloubku. A každý by si měl uvědomit, že to co budete následných pár dní číst, se může stát uplně každému.

Neznala jsem ho ani týden, ale něco mi říkalo, že s ním se cítím báječně. A on to cítil stejně. Aniž by o mě cokoli věděl, nebo mě znal lépe, nebo aspoň stejně, jako lidé, s kterými se vídám každý den, přece jen ke mě v tu chvíli měl takovou důvěru a svěřil mi příběh, který by jen tak někomu neřekl. A v tu chvíli jsem si uvědomila, že tento člověk, ke mě má takovou důvěřu, jako nikdo jiný nikdy mít nebude. Skoro doslovně mi řekl "Neznám tě tak dlouho, ale jak tu spolu sedíme a povídáme si, nevím čím to je, ale důvěřuju ti, a proto ti řeknu věc, kterou jsem řekl jen pár lidem, které znám už několik let. Ale ty jsi výjmečná a chci aby si to věděla..".

A tak bych teda začala...



Předmluva

- Příběh bych chtěla věnovat svému příteli, kterého miluji a milovat budu. Hrozně si vážím toho, že mi řekl to, za co by se jiný styděl. Děkuji za tu důvěru. Miluji tě :*

Lidé ve větších městech, ale v poslední době je to časté i v těch menších, se denno denně setkávají s lidmi bez domova. S bezdomovci. Ušmudlanými, špinavými existencemi, kteří se pohrabují v odpadkových koších a hledají biť jen poslední kousek bagety, nebo rohlíku, k tomu, aby zahnali hlad, který sužuje jejich prázdné žaludky.

Kolemjdoucí na ně koukají přes prsty s odporem a označují je za odpad naší "vyyspělé" společnosti. Ale nikdo už nevidí, proč se tam ti lidé přehrabují v odpadcích. Nikdo se ani neptá, proč tomu tak je a co je dohnalo k tomu se snížit na takovou úroveň a žít ze zbytků od lidí, kteří vyhazují peníze za věci, které vlastně ani nepotřebují.

My obyčejní lidé, kteří se každý den vrací domů do svých domovů, k teplému jídlu na stole, které připravila naše maminka, nebo manželka, si ani nedokážeme, nebo ani nechceme, představit jaké by to bylo kdyby jsme se neměli kam vrátit, kde usnout a zachumlat se do peřiny, dát si teplou sprchu nebo se jen tak naložit do vany a relaxovat. Ani nechceme znát ten pocit, kdy na dno kapsy je hluboko a nemáme ani korunu na to, abychom si koupili to po čem toužíme. Nedokážeme si představit chodit stále ve stejném oblečení bez možnosti se převléknout a umýt se. Nikdo si to představit ani nechce, ani nedokáže.

A tohle je právě to, o čem to celé je a bude. Příběh, vekterém se propadneme až na úplné dno, ze kterého se člověk musí vyhrabat jen své pomocí, o ztrátě přátel, kteří nebyli nikdy přáteli, o bezmoci jenž sídlí v každém z nás a vítězství, kterého můžeme dosáhnout, pokud opravdu chceme. Jen, když to opravdu budeme chtít a budeme si za tím stát.. Nikdo nechce být na ulici.


A tímto bych článek o začínajícím příběhu ukončila, přece jen je to předmluva, takže takové seznámení s tím o co vlastně půjde. Budu moc ráda, když mi zase přibydou nějací čtenáři, když jsem tu tak dlouho nenapsala ani čárečku, a také doufám, že se vám to bude líbit. Budu ráda za každý komentář :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama