Ze dna na vrchol - Part 2

22. října 2015 v 18:32 | Maggie |  Výplody fantazie

Ze dna na vrchol - Part 2

,,Nevyčítej životu co ti nedal. Ale uč se oceňovat co ti dal."

Každým dalším krokem mě víc a víc pohlcovala tma. Obepínala mě, sápala se po mě, objímala mě a hrála si semnou. Táhla mě dál městem. Šel jsem za ní a nevěděl jsem kam. Ale byla to jediná věc, která byla kolem mě a já jsem se jí naprosto oddal a nechal se jí doprovázet.

V hlavě se mi rpomítali stále a stále ty stejné otázky. Pořád to samé dokola. Co teď? Nic jiného jen to co se bude teď semnou a s mým životem dít..




První noc pro mě byla zkouškou ohně. Začala noc a já pořád chodil po městě jako tělo bez duše. Nevnímal jsem lidi kolem sebe, nevnímal jsem auta, která mě míjela a troubila, když jsem přecházel silnici. Jako bych byl uplně někde jinde. A taky že jsem byl jinde. Byl jsem svými myšlenkami tam na začátku, kdy to bylo všechno jednoduchý a krásný. Vzpomínal jsem na ty dny, kdy jsem si lehl na gauč a moje milá se přitulila ke mě, objala mě a jen mě hladila a společně jsme sledovali stupidní seriály a filmy. Na ty dny, kdy jsme chtěli být jen celý den v posteli. Na dny, když jsem se vracel domu z práce a ona mě vždy přivítala svým bláznivým úsměvem a skokem do mé náruče. Na všechny tyhle chvíle jsem myslel usazený na lavičku v parku na druhé straně města.

,,Máte cigaretu?" ozvalo se jakoby z dálky v mé hlavě. ,,Halo? Máte jendu cigaretu prosím vás?" ozvalo se znovu a já jsem se otřepal a zvedl oči od země. Stál tam muž. Od pohledu bezdomovec. Potrhané oblečení, rozšlapané boty, zarostlý a neupravený. Dokonce i vůně napovídala tomu, že sprchu a mýdlo už ten člověk dávno neviděl. Vrásčitý obličej napovídal, že už nebude nejmladší. Ošoupaná igeltka v jedné ruce všechny moje úsudky jen potvrzovala. V normální situaci bych takového člověka poslal pryč a řekl bych mu že nic nemám. Ale v tuhle chvíli jsem na tom byl stejně jako tenhle člověk, ba i hůř. Já neměl ani tu igelitku s pár věcmi, které měl on. ,,Je vám něco mladý muži?" v rychlosti jsem zakroutil hlavou a hledal svou poslední krabičku cigaret po kapsách. ,,Mám cigaretu, tady máte.." pousmál jsem se a natahoval ruku s cigaretou k té jeho. ,,Děkuju vám moc. Vypadáte sklesle, promiňte, že se tam ptám" byl to velice příjemný člověk, nabídl jsem mu i zapalovač, povzdechl si a kývnul hlavou a posunul se na lavičce. Pochopil mé gesto a usadil se také. Posunul se až na druhý kraj lavičky, očividně i on sám o sobě věděl, že nevoní zrovna po fialkách.

Nevím proč, ale řekl jsem tomu muži co se mi stalo. Řekl jsem mu o všem co se mi honilo v tu chvíli v hlavě. Řekl jsem mu, že nemám kam jít a že nevím co mám dělat. Byl ochotnej a dal mi pár typů kde bych pro prvních pár dní mohl přespat a kde si sehnat i něco k jídlu. Na oplátku mi i on řekl o sobě a jak se sem dostal a jak se stal bezdomovcem. Svěřil se mi, že mu to ani tak nevadí. Má všechno tak akorát pro sebe a nic mu nechybí, je spokojený, protože nemusí řeišt takové věci jako ostatní. Je oblečenej. Zima mu není. Jídlo má a je spokojenej.

Stal se mým přítelem. Hodně mi ten večer pomohl a tak jsem na noc zůstal v jednom squatu kde žili jeho přátele. Byla to velice zajímavá zkušenost. Viděl lidi bez ničeho a přitom je vidět tak šťastné a usměvané. Normální člověk si to nedokáže ani představit jak ty lidi žijí a jak jsou spokojení. Nikdo z nás to nemůže pochopit dokud se mezi ně nedostane. A já se k nim dostal.

Přespával jsem tam nějakou dobu, učil se od nich jak si získat jídlo a občas i pár drobných. Věděl jsem jak přežít, jak se k lidem chovat. A jak si vážit toho co dostanu. Vážit si jen mého holého života. Vážit si každé vteřiny, kterou můžu prožít. A naučil jsem se to všechno prožívat naplno..

Předchozí díl

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama