Zhroucení vnitřního světa

21. října 2015 v 19:34 | Maggie |  Nedopsané stránky

Zhroucení vnitřního světa


,,Předtím to bylo jinak" zaznělo z jeho úst a já jen odvětila ,,ano to bylo"

Znáte taky ten pocit, když si sednete po dlouhém namáhavém dni konečně do postele a začnete přemítat o všem co kdy bylo, co se stalo a co bylo špatně? Ten pocit, když si vlastně uvědomíte, že nemáte nic a přijdete si, jako když se propadáte uplně na dno té nejtemnější díry na planetě zemi? Tak přesně takhle bych právě dnes já popsala svůj život. Totální propad až na dno..




Ani nevím proč tomu tak je. Proč zrovna dneska jsem začala přemýšlet nad mým údělem na tomto světě, proč zrovna já jsem tu a neni tu nikdo jiný, pročzrovna já vnímám to co vnímám.

Poslední dny byli pro mě zvláštní, snad i těžké možná, ale rozhodně spíš zvláštní. Rozešla jsem se s přítelem, s kterým jsem "možná" mohla mít pěknou budoucnost (možná kdyby nebyl debil!). Ztratila jsem svého kamaráda, aniž bych věděla proč, který nesdílel můj život moc dlouho, ale přece jenom mi přirostlk srdci. A dnes (jako kdyby to už tak nebyl hroznej den) jsem přišla na to, že už nechci to co jsem dřív chtěla, a že to co bylo už není...



Celý den mám špatnou náladu, neusmívám se, jsem naštvaná na každého kdo se na mě jenom podívá, nemám chuť dělat vůbec nic. Řekla jsem si, že chci být chvíli sama a že chci být pryč, tak jsem se převlékla a šla se proběhnout k rybníku. Byla jsem sama do té doby než mi začal zvonit telefon a volala mi máma, která právě přijela domu a sháněla se po své dceři. Fajn, super, skvělý! Zrovna, když jsem byla v tom rozpoložení, že mi všechny myšlenky jen tak rpotékali hlavou mě vyrušila ona. Skvělý. Vyrušila mě v té nejhorší situaci, které mohla a tím se moje nálada dostala na uplne dno a bod mrazu. A mělo to taky svoje následky.. ,,Jsem u rybníka. NECH MĚ BEJT!!!" . Hotovo vymalováno.

Když jsem přišla domu máma pochopila, že semnou nemá raději navazovat žádný kontakt a raději se stáhla do rohu gauče a ani se na mě nepodívala. Ona věděla, že mám nějaký problém a jsem ráda, že mě má tak přečtenou, že ví jak se ke mě v té situaci má chovat. Ví, že až to ze mě vyprchá, že přijdu a sama se jí svěřím. Taky, že jsem přišla a řekla jí o svých pocitech a toho co se děje.. I když ani já sama nevím..

Zpráva na messengeru mě příjemně potěšila. Napsal mi kamarád, kterého jsem delší dobu neviděla. On byl mojí BFF. Mým nejlepším přítelem, ale něco se změnilo a neni to jako to bývalo. Už se tolik nevídáme a ani si nevoláme. Dřív jsme byli posedlí voláním, volali jsme si třeba čtyřikrát denně a mluvili jsem spolu hodiny! Byli jsme jak blázni. Chtěla jsem od něj víc, ale věděla jsem, že to nikdy nedostanu, protože tvrdil, že je se svou přítelkyní šťastný, i když celé okolí vědělo jak moc mu za jeho zády ubližuje. Láskou slepý.

Zastavil se zamnou. Popovídali jsme si a pak mě najednou obejmul. Já byla ráda. Jeho vůně je jako nepopsatelná euforie, do které se tak ráda ponořím a mohla bych ji cítit pořád a pořád. Odmítl, když jsem mu oznámila, že chci jeho mikinu a že v ní budu spát (:D), čemu se divit. Byl v něčem jiný, byl vyměněný. Nevím co se s nim stalo, ale zvláštně mě přitahoval ještě víc než dřív. Vybavila jsem si všechny ty vzpomínky, všechny zprávy a všechny fotky. Vybavila jem si každou minutu co jsme byla s ním a vybavila jsem si i to, kdy on věděl, že ho miluju a chtěl to po mě abych mu to řekla a já se rozbrečela a řekla, že nemůžu, že stejně nikdy nebude můj, a on mě obejmul.. a políbil... Ale dost.. proč to plácám vůbec!

Odvezl mě domu. Myslela jsem, že mě vysadí na zastávce jako vždy.. (mám to deset metrů od zastávky). Už po cestě mu bylo divný, že nemluvim. Všechno jak se mi vrátilo mi běželo před očima a já něvěděla nic.. S překvapením zajel až přímo k mému vchodu a já se zasmála. Řekl, že je tma a že nemůžu jít sama. A pak jsme se rozloučili. Řekl pa a čekal, že mu dám polibek na rozloučenou jako vždycky. Jen jsem se otočila, řekla ahoj a vystoupila z auta. ,,Předtím to bylo jinak" zaznělo z jeho úst a já jen odvětila ,,ano to bylo".

Chtěla jsem dostat polibek, chtěla jsem se k němu znovu natáhnout a cítit tu vůni, ale nemohla jsem. Všechno je to rpyč a já se nechci vracet k nečemu, kde vím, že já nemám šanci a nemám co dělat. Nepatřím k němu a on ke mě. Je mi z toho tak smutno a mám hrozně smíšený pocity. Forever alone!



#ForeverAlone #BFF #MindBreak










 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama