Čekám..pořád..

31. ledna 2016 v 21:47 | Maggie |  Nedopsané stránky

Čekám..pořád..

Jako by toho nebylo už dost. Jakoby mi už nestačilo, že už jsem se tolik zranila a tolikrát upadla na zem. Nestačilo! Znovu! říká mi moje svědomí, moje hlava, ta otravná koule na mém krku, která řídí naprosto všechno co dělám. Bůh ví kdo řídí ji..

Všichni na něco stále čekáme. Pořád. Čekáme kdy dospějeme, kdy se políbíme, zamilujeme, pomilujeme, kdy už konečně budeme řídit auto, kdy potkáme svojí drahou polovinu, díky, které bude mít Váš život smysl.

Život = čekání




A já jsem se dostala do fáze, kdy čekám na svou drahou polovičku. A stále čekám.. kdo ví proč.. myslím si, že nejsem zas tak špatnej člověk. Pro svého drahého bych se dokázala rozdat. Jsem milující člověk, který si dokáže vážit toho co má a je šťastný, jen z maličkostí. Možná jsem naivní, ale myslím, že jsem svou polovičku už potkala, ale jako v každém příbehu je vždycky někdo kdo to musí překazit a nikdy nic nemůže být tak jednoduchý jak by mohlo ve skutečnosti být..

Jak dlouho tě znám? Už dlouho. Pro mě je to jako by to byla už celá věčnost. A kdy to bylo poprvé? Poprvé, no já nevím. Ono to nebylo hned tak, jako že bychom se potkali, bylo to trochu jiný. Vždyť víš jaký, ty bys to měl vědět nejlíp. A jaký teda? To mi řekni. Ale vždyť už jsem ti to přece říkala. Ano říkala, ale nikdy jsi mi to neřekla všechno. Chci vědět co si u toho cítila, chci vědět jak ti bylo, když jsem přišel...

,,Lidi kolem, závistivci, zlí lidi. Lidi, kteří nikomu nic nepřejí. Víš, že jsem měla prostě špatný období. Stal se ze mě jinej člověk. Ukončila jsem vztah a potřebovala jsem si zahojit svoje zlomený srdce. Byla jsem se špatnými lidmi, kteří mi stejně ublížili, ale né tak moc. Byla jsem otupěná vším kolem, že jsem bolest už nevnímala. Naučila jsem se s ní žít. Naučila jsem se potlačit všechny ty pocity v sobě a být bezcitná mrcha jako ostatní, naučila jsem se chovat stejně jako všichni ke mně. Drsně a krutě.

Přátelé, kterým jsem tak v té době říkala, se často bavili o tobě. O tom klukovi, který je největší zmrd a kretén a používali ještě mnohem horší pojmenování. Byla jsem jak ovečka a dělala jsem to samé. Neznala jsem tě. Možná jsem tě párkrát viděla, ale moje růžové brýle přes oči mi neodvolili se podívat hlouběji. A pak se jednoho dne, prostě ze dnena den všechno rozplynulo. Oni odešli, já sundala růžové brýle a byla jsem opět sama. Myslela jsem, že jim na mě záleželo. Omyl. Opět propad do hlubin. Už ani nevím jak přesně to bylo, ale žijeme v době sociálních sítí, a proto jsem jednou dostala žádost o přátelství na Facebooku. Byla od tebe. Bylo to v řijnu možná, nebo tak někdy. Nemůžu si přece pamatovat detaily, ne? Začali jsme si psát. Zjistila jsem, že nejsi takovej jako o tobě oni říkali. Byl jsi sice jinej než oni, ale rozhodně jsi nebyl ten kretén jako tě oni popisovali. Vystupoval jsi jako příjemnej a fajn kluk. Bylo mi jasný, že máš svůj sen. Že si za ním jdeš. Sám si mi to říkal. A právě proto tě oni tak nazývali. Oni žádný sny neměli, nikdy o nic nebojovali a nechtěli něco tak moc jako ty.. Postavit se zpátky na nohy a být ten vítěz.

Nesměj se! Chtěl si slyšet jak jsem to viděla já. Tak se teď nesměj a poslouchej mě ano?

Na silvestra jsme si taky psali. Pamatuješ? No jistě, že si pamatuju, byl to jedinej silvestr kdy jsem nepil a dělal klukům řidiče.Jo, přesně tak. Já sice trošku pila, ale né nějak moc. A ty jsi mi napsal abych ti zavolala. Tak jsem ti zavolala. Myslím, že to bylo poprvé co jsem slyšelatvůj hlas. Nikdy předtím jsme spolu nemluvili. Bála jsem se, že si nebudeme mít co říct. Bylo to právě naopak. Mohli jsme se bavit normálně o všem. A pak si se mě zeptal, jestli můžeš přijet. A já jen řekla, že jo.. *SMÍCH* Jo, čekala si na mě do půl šestý, říkala si, že od novýho roku nekouříš a stejně si nepřestala. Nepřestala no. V půl šestý ráno si přijel. A já jsem tě poprvé viděla. Bylo to celý zvláštní. Smál ses pořád, kouřil cígo a koukal na mě. Já si připadala zvláštně, asi jsem byla i nenamalovaná. A pak si jel domu asi kolem šestý. Od tý doby jsme si každý den volali. Pořád dokola, stále a stále.. X hodin denně jsme si povídali a stále jsme měli o čem. Stali se z nám nejlepší přátelé. Jeden se mohlopírat o druhého a věděl, že není sám. Vídali jsme se a já byla šťastná a spokojená. Vrátila jsem se do svýh starých kolejí a stala se opět norální hodnou a vychovanou holčičkou.

A pak jsem se zamilovala. Zamilovala? Ano zamilovala. Do tebe. Nevěděl si to až do nějaký doby, kdy jsem na každý diskotéce brečela kvůli tomu, že vím, že nikdy nebudu s tebou, protože máš ji. To oan tě objímá a usíná vedle tebe. Na časjsem se stala tvojí hračkou. Ubíjelo mě to. Nešlo to tak. Přestali jsme spolu mluvit. Cítila jsem se zraněná. Byla jsem zase nešťastná a čekala jsem každý den, kdy mi zase napíšeš, přijedeš a obejmeš mě jako dřív. Když jsme se náhodou potkali na benzínce, dělali jsme, že se neznáme. A takhle to bylo.. Celý se to rozplynulo v kouř z cigarety.

Na další silvestr jsme spolu nemluvili. Slíbili jsme si, že na 1.1.2016 budeme spolu, že budeme mít naše výročí našeho setkání. Nic z tohose nestalo. Odhodlala jsem se akorát k tomu ti napsat zprávu abys měl krásný Nový rok. Odpovědělc si mi stejně. Nic se nezměnilo. Bylo mi smutno a byl to ten nejhorší silvestr.

Na konci ledna už mi to vážně nedalo a když, jsem s někým přišla na řeč o tobě musela jsem s tím něco udělat. Ono totiž, když před svým bejvalým mluvíš o tom jak moc tě miluju neni vůbec moc pěkný. Ani on z toho nebyl nadšený a napsal mi pak jen zprávu, že je škoda, že to co cítím k tobě necítím k němu. Chápeš. *CHÁPAVÉ PŘIKÝVNUTÍ*

Napsala jsem ti. Už jsem musela. Ta propast a ticho mezi námi se už prostě nedalo vydržet. Odepsal si. Začali jsme si to vyříkávat. A všechno se vrátilo zpátky. Víš jak jsem poznala, že už spolu budeme opět mluvit normálně? Protožesi mi napsal to tvoje Achjoo.. Vždycky si mi to říkal,když jsem udělala něco špatně, nebo si mi chtěl řct jak jsem pitomá. Vždycky si se nadechl, podíval se na mě a řekl 'Achjo Megí'. A pak si byl zase můj.

Zjistila jsem, že už jsem to já, kterou chceš. Řekl si mi to, ale řekl si mi to zrovna, když nebyla vhodná chvíle. Být opilý a dělat takové závěry není zrovna fajn, hlavně pro mě. Víš, přece, že se chytám naprosto každého slovíčka. Slíbil si, že přijedeš a řekneš mi to všechno za střízliva. Druhý den, když jsem ti psala jestli přijedeš, tak si mi napsal jen 'uvidíme' . A od té doby opět nic. A já.... Já pořád čekám..."
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama