Vrba, co naslouchá

12. března 2016 v 23:38 | Maggie |  Nedopsané stránky

Vrba, co naslouchá

Téma "Komedie života" ? Takpřesně tohle to je. Největší komedií je můj život. Není pro mě těžké psát o svém životě. O tom co se stalo, o tom co se stane.. o tom co jsem udělala špatně nebo správně. Proč život není takový jaký bychom ho chtěli mít? Veškeré nástrahy a překážky, které nám stojí v cestě k vysněnému cíli.. to je život. A to je moje komedie.



Všechno pro mě začalo 13.3.1997 prvním nádechem, prvním pohledem na svět,prvním pohledem na svou mámu. Na ženu, která mě devět měsíců nosila pod srdcem jako poklad ukrytý ve skále, která trpěla 12 hodin jen proto, aby mě přivedla na svět a tiskla v náruči, ve které jsem v bezpečí.

To byl první pohled na můj svět. Občas přemýšlím proč zrovna já? Proč tady a teď? A proč zrovna moji mámě, téhle ženě, která i přes všechno co ji trápí se dokáže na mě smát. Vždycky mi říká, že každý člověk má na světě svůj úděl, že každý musí něčeho dosáhnout aby mohl pokorně odejít tam odkud vzešel. Říká, že duše nenarozených dětí si vybírají své rodiče a těm se rodí. Vybírají si někoho, kdo jim bude stát v cestě životem vzorem a podá jim ruku, která je povede.

Můj začátek byl asi stejný jako kažhdého jiného.

První slova, první krůčky, první modřiny a odřeniny od hraní venku s kamarády. Všechno se stupňovalo s věkem.

Ta nekonečná komedie pro mě začala až ve 13 letech. To co tu teď napíšu bude pro Vás všechny co to tučtete nepochopitelný, možná zvrácený, špatný a nechutný. Je mi to jedno. Je to můj život, stalo se to a mělo to svůj důvod. Každý ať si o tom myslí co chce, ať si říkká co chce.

Ve svých 13 letech jsem někoho poznala. Poznala jsem muže. Né kluka, ale muže. Byl o dost let starší než já. Už ani nevím co se stalo nebo jak to všechno začalo. Stal se mým přítelem. V té době jsem si připadala nepochpená. Asi jako každá holka co jí rodiče všechno zakazují, hádají se mezi sebou a nakonec dojde k rozvodu rodičů. Možná, že to právě byl hlavní podnět toho všeho. Doma se mi nedostávalo pozornosti, kterou jsem potřebovala. Neměla jsem se komu vyzpodívat, komu říct co mě všechno trápí a co mi leží na srdci. On se stal tím, který mi naslouchal.

V 15 letech se stal mým partnerem. Stal se tím, kterého jsem milovala a s kým jsem byla opravdu šťastná, i když pro lidi v okolí nepochopená. Měla jsem svět, ve kterém jsem byla jen s ním a byla jsem opravdu spokojená. Díky němu jsem se stala starší a naučila jsem se řešit věci na úrovni ženy a né dítěte. Teď to pro mě samotnou zní naprosto hrozně né-li děsivě, ale už se to stalo. Všechno, ale přece jen končí. I když se říkalo, že to bude navždy, nestalo se tak a já se po dvou letech od něj odpoutala a chtěla žít jiný nový život. Byla jsem naivní.

Po rozchodu, po kterém jsem ani tolik netrpěla jsem chtěla žít! Diskotéky, páty, kluci a všechno se zábavou spojené se stalo mým denním chlebem. Kluků jsem měla nespočet, jen kvůli tomu, že jsme si naivně myslela, že zrovna ten, který právě ležel semnou v posteli mě bude milovat a já budu nejšťastnější dívkou na světě. Nestalo se tak. Přišlo ráno a tak jak přišel tak odešel. Slovní spojení "Ozvu se ti.." se rozplynulo v prázdnu.

Ztratila jsem důvěru k druhému pohlaví a házela všechny do jedné krabičky s názvem "Hajzlové". Ani do teď se to nezměnilo. V dobu kdy jsem si uvědomila, že už nechci usínat sama a že nemám nikoho komu bych si mohla postěžovat a vylít své srdíčko, jsem se rozhodla, že s tímvším končím. Párty, která se zdála nekonečnou ksončila ze dne na den. Začala jsem doufat v lepčí zítřky.

Našla jsem si práci. Poznal nové lidi. Poznal nové kluky, kteří by mohlibýt vhodnými adepty stát se mojí ztracenou druhou polovičkou. Ano, mám hodně nových známých ve světe kluků, ale pro všechny jsem se stala tou skvělou kamarádkou, tou dutou vrbou, které se přijdou vyzpovídat, protože vědí, že ona se k nim nikdy neotočí zády a vždy je vyslechne. Na moje štěstí se zapomnělo a plamínek naděje někdo sfoukl.

Když si konečně uvědomím co je správné, kde je moje pravá cesta, tak mě život potrestá a nechá mi vyrůst vrbové proutky, kde budu ukládat problémy všech druhých. I těm, kteří mě nenávidí, vždy přeju jen to nejlepší. I když bych mohla mít to nejlepší, stejně to přenechám tomu za mnou na úkor svého štěstí, jen proto, že doufám, že se stanu lepším člověkem a že snad někdy budu šťastná...

Nechci zůstat navždy sama přeplněná problémy a smutnými obličeji všech těch, kteří ke mě chovají důvěru..
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama