Snění minulého života

28. května 2016 v 12:56 | Maggie |  Nedopsané stránky

Snění minulého života

Dnes jsem byla mile překvapena,když jsem si otevřela aktuální TT. Protože se to zrovna dnes hodí. Chci napsat článek o mém šíleném snu, který se mi pořád vrací a vrací, a jak souvisí jeho propojení s mým minulým životem..




Noc jako každá jiná. Ulehla jsem do postele, zavřela oči, nechala svou mysl plynout a doufala a těšila se ve slastný spánek. Dostavil se, ale očividně jen na pár chvil, možná hodin, těžko říct jak dlouho jsem měla bezesnou noc. Pak to přišlo. Vždy se mi zdálo jako kdyby celé sny trvali jen pár minut těsně před tím, než se probudím.

Sny, které se mi zdají jsou Lucidní snění (tzv. snění ovládané sebou jako snícím). Už jsem si na to dávno zvykla, nepřijde mi to nic neobvyklého a dokonce bych řekla, že si sny i mnohem víc užívám, když můžu sama reagovat a dělat si věci co chci.

Nacházela jsem se v nějaké kolonii, možná to byla sekta, nebo nějaký institut. Vůbec si nejsem jistá jak bych to měla popsat. Bylo to něco jako uzavřená společnost v čele se skupinkou mužů. Dotěrných a slizkých. Byla tam moje máma. Neviděla jsem ji, ale cítila jsem její přítomnost a věděla, že tam někde je. Uprostřed toho všeho, celé té komunity byl velký bazén, přímo před bazénem byla jakási budova, která sloužila jako společenská místnost a hlavní sídlo vůdců. Na druhé straně byli různé domy. Různě vysoké a všechny měli vysoké točité schody.

Pokaždé když jsem byla v bazénu byla tam skupinka těch nechutných a slizkých mužů, kteří dotírali a snažili se mi ublížit. Hrozně se tim bavili. Byli opilí a hrozně otravní. Nikoho nezajímalo, že mi ubližují a že je mi to nepříjemné. Musela jsem se o sebe postarat sama. Pak přišlo nějaký období kdy se do bazénu nastěhovali mrňavý hubení hadi.
(Btw teprve teď zjišťuju jak mám šílený sny a jak to celý zní :D).



Mě vždycky napadne něco inteligentního, a proto jsem do too bazénu vlezla, né proto, že bych se chtěla nechat kousnout, ale před bazénem byla cedule, že jsou to užovky a tím pádem nejsou jedovaté a nic neudělají. Jen mi teda nedošlo, že i nejedovatej had může kousnout. Jeden se mi zakousl do nohy a držel se. Z bazénu jsem vylezla a šla k jednomu z dom, kde jsem věděla, že bydlí jedna žena, která mi hrozně připomínala jednu paní, s kterou jsem ležela na pokoji v nemocnici.

Ta mi s hadem pomohla a sundala ho ze mě. Můžu říct, že ta bolest byla strašná, hrozně to bolelo. Všechno jsem to hrozně reálně prožívala. Nohu mi pro jistotu zaškrtila, co kdyby. Když jsem vyšla ven bylo krásné ráno, jen na ten detail,že z malých hadů se stali obrovští, kteří pronásledovali lidi.

Nakonec se "vůdci" rozhodli, že jsem pro společnost asi špatná volba a verdikt zněl, že mě upálí. Skoro jako čarodějnici. Tohle upálení bylo trochu jiný. Chtěli mě přivázat na provaz, který visel ze stropu, za mě potavit obrovskou lampu, která když se zapnula tak sežehnula všechno v okolí. Bohužel, ale velice pomalu, takžeopravdu mučení a bolestivá smrt. Moje vlastní matka s nimi s úsměvem souhlasila a poslala mě na smrt. Největší zrada v mém životě. Pořád si pamatuju ten její úsměv.

Uzavřeli mě do místnosti, kde jsem měla čekat až všechno připraví aby mě zabili. Do místnosti vtrhla moje máma. Doufala jsem, že se smilovali a pustí mě pryč, nebo, že mě nechá aspoň utéct. Sdělila mi, opět s tím úsměvem, že si to zasloužím a že mě nepustí a ani mi nijak nepomůže. Smůla. Řekla jsem jí všechno pěkně od srdce.

Měla pořád na tváři ten úsměv, naprostého klidu a nevinnosti. Nejhorší úsměv a pohled, který jsem kdy v životě viděla. Prostě ten pocit, když vám vrazí kudlu do zad osob, od které to prostě nikdy nečekáte a ani byste čekat neměli.

Šla jsem za policistkou, která se mi snažila pomoct a dostat mě od nich. Nechaal mi otevřené dveře a já utekla. Běžela jsem nočním městem. Po městě se pohybovali studenti v bílých hávech a zmalovanými obličeji. Zpívali si nějakou píseň o maturitě (Btw. maturitu jsem úspěšně ve čtvrtek dokončila). Utekla jsem k svojí tetě. Byla tam máma i táta. Zavřela jsem se a schovala do pokoje. Doufala jsem, že mě ti chlapi už nikdy nenajdou. Našli. Zavolala jim moje máma a řekla jim kde jsem. Otec mi řekl, že jsem mu měla říct, že by mi pomohl, ale že teď už nemá šanci a že jdu na smrt. Matka? Opět úsměv. Začali se hádat a já chtěla něco říct, nedostala jsem šanci. Začala jsem křičet a zhroutila jsem se na zem, kde jsem se jen klepala a brečela. V hlavě mi jen běželo, že jestli mě budou chtít odvézt na smrt, že se raději zabiju sama. Podřežu se. Raději jsem se podřízla.

Probudila jsem se s brekem a nenávisti a naštvanosti vůči matce. Celý dopoledne jsem nebyla schopná se na ní podívat bez toho aby mi neukápla slza a nezabolelo to. Pak jsem jí to všechn řekla a její odpověď byla, že za to všechno může můj minulý život.

V minulém životě jsem byla týraná, ubližovali mi, mlátili mě a bůh ví co ještě. Svůj minulý život jsem zakončila sebevraždou. Ukončila jsem to hrozné trápení.

A tady to máte. Minulé životy se stále prolínají do těch našich současných.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Fredy Fredy | Web | 28. května 2016 v 13:13 | Reagovat

hezký článek, jen tak dál :-)

2 Anita Barrasa Anita Barrasa | E-mail | Web | 28. května 2016 v 13:27 | Reagovat

Souhlasím s tím, že to, co si prožijeme v minulém životě, se nám v tom současném nějakým způsobem vrátí, třeba i ve snech. Já mám dojem, že jsem se musela v minulém životě utopit - a kvůli tomu mám strach z plavání a vody celkově. Nějaké propojení mezi tím určitě bude.

3 Maggie Maggie | E-mail | Web | 28. května 2016 v 13:30 | Reagovat

[1]: dekuju, jsem rada, ze se libi :)

[2]: Stejny nazor mam i ja. Nezkousela jsi zajit treba nekdy ke kartarce nebo k nekomu takovemu aby ti rekl vic o minulem zivote? Urcite to stoji za to :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama