Já, plynová trouba a bábovka v silikonu

19. března 2017 v 4:06 | Maggie |  Kuchyňské umění aneb tohle doma nezkoušejte!

Já, plynová trouba a bábovka v silikonu


Nová rubrika a nový článek. Jak už napovídá název..jde tu o vaření. O mě a kuchyň! Pro ty, kteří nikdy nenavštívili můj skromný koutek výplodů mé fantazie a večného stěžování si na různé věci, vědí, že já a kuchyň nejde dohromady a asi nikdy ani nepůjde.. viz článek o chudákovi kuřeti.

Prostě a jednoduše.. pekla jsem bábovku..




Dobře. Z prvu bych měla říct, že článek má 3 podstatné stěžejní fáze, a to..

1. Já a kuchyň
2. Plynová trouba
3. Silikon a bábovka

Takže za prvé. Před pár měsíci jsem se odhodlala k tomu bydlet s přítelem, se kterým jsme spolu chodili krátce, ale na mou obhajobu už jsme se znali celkem déle. Nějak mi nedošlo, že když se pustím do společného bydlení tak to zahrnuje i vaření, pečení, smažení a další věci, které se dělají v té mistnosti s názvem "kuchyň". No jak se lidově říká nas*ala jsem si do bot s prominutím. Ohh ano.. měla jsem to čekat, navíc nejsem přece jen malá holka, ale opět na mou obhajobu.. Můj táta jednoho dne prohlásil, že "všechno zničím" .. nevím jestli to byl ten důvod, ale každopádně kuchyň a vše kolem byl u nás doma rajón pouze mámi, takže mně se to vyhlo obloukem (kromě jednoho extrémního kuchtění muffinů- NEVYHOŘELA JSEM! JUHŮŮ!)!

Prostě jsem se odhodlala k pečení bábovky (teoreticky jsem byla donucena, protože mi byla darována skvélá silikonová mísa na pečení. Díky mami.). Mimochodem skvělý dárek k mým 20tinám :) ale ať už nezahálím, jdeme k věci..

Fáze číslo dvě.
Když jsme se nastěhovali do nového bytu bylo mi vcelku jedno jak kuchyň vypadá, hlavně abych měla kde spát. Po pár dnech už bylo jasný, že to není jen další předražená místnost v pronájmu. Fajn. Stůl, dvě židle, kuchyňská linka, lednička a ... sporák.

Sporák, kterej pamatoval ještě malýho Hitlera, když mu máma ohřívala mléko na plotně .. jak by podobně řekl můj bratr. Děsil mě. Už od prvního pohledu mě ta bílá kovová skříň se čtyřmi těmi kolečky nahoře (nevim jak se tomu nadává!) děsil. Ale ok fajn, nejsem debil to přece zvládnu.

Když jsem poprvé chtěla na sporáku něco udělat znělo to asi takhle. "Tyvole, kde se to zapíná jako, blbej plyn.. aha.. tady otočim.. jo takhléé.. zapalovač, mám, fajn, škrtnout.. ughh.. pálí!!! Zlatoooo! Ono to kouše pojď to zapálit, nebo se na ty tvoje špagety vyseru!" .. Jasně. Dokážete si to představit co to bylo pro mě za drama. Šílený, ale jak šel čas, z plynu se stal kámoš a teď si i docela rozumíme, ale nic neni dokonalé.. to bych pak neměla o čem psát.

Došli jsme k tomu, že těstoviny a špagety už nás nebaví. No a tak jsme došli k závěru, že vlastně máme ještě troubu a že zapečené těstoviny nezní moc špatně. Nejprve proběhlo detailní zkoumání trouby s mojí kamarádkou Denčou. Po asi 20ti minutách čumění do otevřené trouby jsme došli k tomu, že plyn určitě nebude kámoš a jak ta věc k*rva funguje?!

Až po návštěvě mojí mamky, která mi oznámila, že tuhle troubu kdysi měla i její mamka, ale že ta má teď kombinovnou jsem zjistila jak to funguje. Sakra kdo vymyslel zapalování plynu v troubě, to je jak za doby kamenný, jako kdybych křesala šutrama o sebe a modlila se v oheň!

"Pojď zkus si to." hlesla na mě máma se zapalovačem v ruce a znalým pohledem odborníka přes oheň z doby kamenný. No to teda ne! Fuj, všude cítím plyn. Já teď škrtnout tak vyletí celej panelák do povětří i s tou stíhací babkou od vedle, proti který je každej novej kamerovej systém k hovnu. Řikám vám, že ona ví sakra o všem co se kde šustne!
Takže první kontakt s bílou skříní, z které vychází plyn jsem s galancí odmítla.

Po pár týdnech už jsem se fakt hecla a rozhodla se udělat aspoň tu blbou hrníčkovou bábovku! Připravila jsem si těsto.. bla bla.. nalila do formy.. bla bla... prostě jsem se svým dílem spočinula před troubou a milým roztomilým hláskem jí žádala o to abych neuhořela nebo se neudusila plynem. Bábovka v silikonu v troubě a já oslavovala úspěch! Ale jen ze 2 třetin.. :(

Pomalu se dostávám k fázi třetí.
Pro jistotu jsem volala mámě a zkonzultovala s ní svoje počínání jestli jsem udělala vše správně jak se má. Byla jsem ujištěna, že jo. Prostě přece nejsem debil, ale pro jistotu jsem si nátáhla plynovou masku. Co kdyby přece..
Při rozhovoru mě začala děsit hladina stoupajícího těsta. Přece jen ta forma nebyla uplně velká a možná jsem uplně neodhadla množství. No neva, kdyžtak to přeteče.. no jasně a kam asi ty blbko.. do trouby.. kdo jí bude čistit? No přece ty! No to teda ne.. Takže opět konzultace s mámou. "No, ale nesmíš s tim moc hejbat, může se stát, že se ti to zdrcne, když s tim pohneš." No super... silikonje jako plastelína, můžu si s ní dělat co chci, ale nesmí se hnout.

Z pod trouby jsem vytáhla nějakej stoletej pekáč z hliníku, na kterej se očividně i zapomnělo, ale já doufala, že tam aspon něco takovýho najdu. Tak jsem to na to s maximální opatrností i přes to jak mi to opalovalo prsty a roztávalo umělé nehty dala na plech a šupla zpátky do trouby. Když už to vypadalo, že to bude v cajku, a že by se to mělo vytáhnout.. (prozkoumala jsem to špejlí dle maminčiných isntrukcí), jsem to vytáhla a odložila na plotnu. Zbytek mých geláčů se rozpustil v dál :D

A teď jsme totálně u fáze tři!
Jak to z toho dostanu? Nechám to trochu vychladnout a pak to zkusim vyklopit. V tu chvíli jsem dostala ten nápad udělat novou rubriku a psát o mých kuchařských schopnostech, protože jsem na sebe byla vážně pyšná jak se mi to povedlo a jak to vypadá krásně..samozřejmě jen ze spoda. Zbytek byl schován za rudou vrstvou sexy silikonu :D
Jak se říká.. Neříkej hop, dokud neřeskočíš.. přesně moje chyba.

No dobrý, když už jsem to dokázala ohmatat a neuštědřit si popáleniny třetího stupně usoudila jsem, že to risknu a vyklopim to. Připravila jsem si talíř..vzala pro jistotu silikon s bábovkou do utěrky a jdem na to. Otočila jsem jí, párkrát to promačkala a věřila, že to bude v cajku. Zvednu rudou záštitu a ono co.... no ona půlka bábovky stále v objetí se silikonem! No paráda.. jenže v tu chvíli mi ještě ke všemu kus spadnul na zem.. No co jiného jsem mohla dělat než se opravdu od srdce smát.

I když to nemělo svůj tvar jaký bych si přála tak chutnala skvěle. Přítel se mi smál jak jsem šikovná a pro jistotu řekl, že to jíst nebude, ale po tom co jsem mu kus narvala do pusy usoudil, že si dá a že si vezme dokonce do práce na svačinu. Úspěch..

To je můj příběh z kuchyně.. a určitě neni poslední. Doufám, že to pobavilo..

Mějte krásný den a víc úspěchů než mám já :D

Maggie
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Největší fanda ever Největší fanda ever | 19. března 2017 v 10:05 | Reagovat

Úžasný dokonalý báječný :* první co jsem ráno četla :D

2 máma máma | 19. března 2017 v 20:46 | Reagovat

A je z tebe kuchařka a spisovatelka v jednom. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama