Betonové frisbe ala domácí langoše

10. května 2017 v 16:27 | Maggie |  Kuchyňské umění aneb tohle doma nezkoušejte!

Betonové frisbe ala domácí langoše


"..kdybych tohle hodila z našeho okna, stoprocentně by to dole někoho zabilo! Je to tvrdý jako cihla! A nebo víš co? Zahrajeme si s tim frisbe, to bude aspoň užitečnější, ale určitě to nebudu jíst!"




Tak a jsme zase zpět. Zase zpátky v kuchyni. V mé síni slávy, která zajišťuje, že se moje tvorba aspoň trochu dá číst.
To jsme se jednou s mou drahou polovičkou rozhodli, že si zase něco "dobrého" ukuchtíme. Původní plán zněl.. něco sladkého pro Maggie a něo slaného pro Staníka. Můj muž na sladké moc není, pokud nejde o snickersku nebo čokoládu ve fialovém obalu :D :D :D Všichni milujeme milku, a proto nám nikdy nechybí v naší spižírně :P

Takže jsem pro sebe vymyslela štrůdl a pro lásku mého života domácí pizzu ala jebni tam co máme! Plán byl na světě a nám stačilo jen jít do Kauflanu nakoupit nutné suroviny. Uprostřed nákupu a toho všeho jsme zabloudili do uličky s polotovary. Znáte to. Když jsi línej tak si koupíš krabičku se všema přisádama a doma to jen smatláš dohromady a hotovo.
No a můj miláček narazil na instatní těsto na langoše. Btw.. jedno už jsme doma měli. Během nanosekundy se všechny moje plány rozplynuli a byl tu plán nový - langoše! No tak fajn.. Why not?!

Zkoukli jsme zezadu obalu co máme a co ne.. a neměli jsme droždí. A tak nákupy pokračovali a pokračovali až jsem se domu táhla s dvouma taškama napěchovanýma věcma, který stejně nikdo nežere. A jak už totak bývá, přijdu domu, vybaluju nákup, a co mi chybí? DROŽDÍ! Prostě a jednoduše, jediná věc, pro kterou jdeme, a kterou nutně potřebujeme nám prostě chybí. Nevadí. Urychleně beru telefon do ruky a píšu Stasovi.

"Zapomněla jsem to pitomý droždí. Kup ho!"
..přichází mi odpověď..
"A jak to droždí vypadá? Neni už třeba v tom balení?"
..píšu odpověď..
"Už si někdy viděl, že by ti dali něco zadarmo? Já teda ne. Je to taková kostička.
nebo víš co? Kašli na to, já si ho ráno koupím sama."

Takže konverzace skončila nakonec tím, že se muž urazil, že z něj dělám blbce, který nic neví. Nic takovýho jsem nedělala, ale vysvětlit někomu kdo má na hlavě naražený růžový brýle, že v dnešní době ti nikdo nedá nic zadarmo je opravdu těžký.

Druhý den jsme šli znovu na nákup a koupili droždí. Teda spíš po půl hodině bloudění kolem chlaďáků nás prodavačka zastavila co hledáme a oznámila nám, že mají ještě jeden chlaďák naproti přes uličky. Bingo. Byli jsme trošku za blbe, ale jinak pohoda. Už abychom se dostali k samotnému aktu.. :)

Doma jsem si všechno připravila. Vzala velkou mísu na těsto. Rozbalila balení a ejhle.. co myslíte, že tam bylo.. samozřejmě, že droždí. Zasmála jsem se a muž mě sjel jak malý děcko, že se mu mám omluvit, že jsem na něj byla "hnusná". Tak jsem sklopila uši a byla zase hodná holka.

Šup, šup, šup. Instantní langoše i s vodou a droždím už se mi matlali na prsty. Hnětla jsem to jednou rukou a druhou jsem si přidržovala mísu aby mi neutekla do Finska. Místo těsta na langoše to spš připomínalo rychle tuhnoucí hmotu na lepení sádrokartonů, nebo těch věcí, na který se taková směs používá. Co já vim :D

A co já blbce neudělám. No jasně, že jo. Jebla jsem do toho i tu druhou ruku, jak jinak. Tohle můžu udělat prostě jenom já. Takže jsme byla docela slušně v pr.. teda v háji. Moje jediná záchrana se mi smála z ruhý strany kuchyňské linky a očividně se bavila opravdu moc :D nakonec mu mě bylo snad dost líto na to aby mi už pomohl. Přispěchal .. teda spíš se v dušeném smíchu doplazil k mým nohám, po kterých se vysápal až nahoru k mým rukám.

Držel mísu a já se snažila ze sebe pana Tuhého Sliza dostat. Podařilo se. A šup s ním do tepla aby nám nakynul. Tak kynul a kynul a už byl čas smažení. Uděláme placičky.

Kdybych možná nebyla labilní tak bych to i zvládla. Znáte někoho kdo chce udělat placičky z pana Tuhýho Sliza a zapomene si pod to nasypat trochu mouky, aby se to nepřilepilo? Ne? Tak teď už jo.. Měla jsem takovou radost z té nádherné a symetrické placičky až se mi úsměv roztahoval od ucha k uchu a chtěla jsem se radostí plácat po rameni, když v tom.. placička nešla odlepit. Dokážete si to představit. Opravdu inteligent v kuchyni.

V podstatě ani nevím kde přesně se stala chyba, že se naše langoše nedali pozřít, ale dohodli jsme se, že další takové experimenty už dělat nebudeme. Stará dobrá klasika založená na špagetách a těstovinách.


Tak děcka kuchyni zdar, a hodně štěstí :))





 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nimirou Nimirou | 10. května 2017 v 16:45 | Reagovat

Ty si strašnej zabiják :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama