Mám tě ráda, máš mě rád?

17. října 2017 v 15:16 | Maggie |  Nedopsané stránky

Mám tě ráda, máš mě rád?

Už je to nějaká doba, co jsi tu byl. Co jsi vstoupil do mého života.
Vkročil si do něj a pak si udělal krok zpět. Dveře zůstali otevřené a když jsem se snažila je zavřít. Držel si je.
Nemám sílu na to je zavřít..tak proč ne ty?




Asi mám nějaký problém. Nějaký komplex.

Poznala jsem tě. Chtěla jsem tě poznat blíž. Byl si semnou a já s tebou. Sdíleli jsme jeden byt, jeden život, jeden čas.
Byl si to ty a já. A pak najednou.. tu nejsi.

Cestou domů z práce prohlížím před domem zaparkovaná auta. Co kdyby ses vrátil? Čekám, že zahlédnu tvoje auto, že ho poznám a budu vědět, že je všechno zase tak jak má být, že jsi zase semnou. Že jsi tady.

Nikde není, tak jako obvykle. Říkám si proč vlastně se pořád rozhlížím a hledám něco co tam není a nikdy už nebude?

Otevřu dveře a jediný kdo mě přijde přivítat, je kocour, kterého jsem si pořídila, aby zaplnil prázdné místo po tobě. Nejsi to ale ty. Není to ten hřejivý pocit, když jsem přišla domů a věděla jsem, že jsi tu, že jsi semnou. Nebo, že přijdeš večer a obejmeš mě. Shováš mě do své náruče a pohladíš mě. Lehneš si ke mně k televizi a budeš semnou sledovat stupidní seriály.

Ubíjí mě každý večer usínat sama. Nebyl si tu dlouho, ale dost dlouho na to, abych si dokázala zvyknout na tvé objetí před spaním. Když si lehnu do postele, podívám se na druhou stranu a vzpomenu si jak si tam ležel, bezstarostně, klidně. Než zavřu svoje oči a upadnu do hlubokého spánku, dívám se na dveře, čekám, že uslyším klíče v zámku a světlo na chodbě. Nic se neděje, žádné klíče, žádné světlo. Jen škrábání malých tlapek na dveře jak se kocour snaží dostat ke mně. Pustím ho dovnitř, aspoň někdo bude ležet po mém boku.

V noci stojím na balkoně a koukám na hvězdy. Přemítám jak jsme tu stáli spolu, dívali se nahoru a viděli padat hvězdu. Zeptala jsem se jestli sis něco přál. Chytil si mě za ruku a řekl "Všechno co si přeju, už mám" .. moje srdce v tu chvíli zaplesalo a já byla nejšťastnější na světe. Teď při téhle vzpomínce uroním slzu a nechám ji stéct po své tváři.

Sedím na barové stoličce, popíjím víno a koukám na prázdno u kuchyňské linky. Vzpomínám jak si v ní stál jen v kraťasích a dělal mi večeři. Smál si se a utěrku si si zastrčil do kapsy, aby si jí měl po ruce. Teď tu není zase nic. Je tu zase prázdno. Všude jsou jen tvoje věci, které mi dávají naději, že se třeba vrátíš..

Dávám naději něčemu co už dávno naději nemám. Věřím ve zvuk klíčů v zámku, které pořád máš. Přeji si aby si zase přišel, obejmul mě a dal mi růži jako když jsem se vrátila z dovolené. Přeji si aby si mi zase psal jak moc ti chybím. Jak moc se těšíš na to, až zase budeš semnou, na to usínání spolu, jen na ten pocit, že jsi tu semnou. Chtěla bych aby si se vrátil a já každé ráno v koupelně nemusela brečet nad pohledem na tvůj kartáček vedle mého. Abych nemusela každou noc usínat v objetí s tvou košilí, která je jediná, z které cítím ještě pořád tvoji vůni. Abych nemusela hodiny zírat na dveře a čekat co se stane..

Mám tě ráda, mám tě víc než ráda. To je to co ti nikdy neřeknu, co neřeknu ani sama nahlas.

Mám tě ráda, máš mě rád?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama